Říjen 2013





One Direction

18. října 2013 v 18:50 tak různě
One Direction je britsko-irská chlapecká hudební skupina, kterou tvoří Niall Horan, Zayn Malik, Liam Payne, Harry Styles a Louis Tomlinson. Skončili třetí v sedmé sérii The X- Factor, poté skupina podepsala nahrávací smlouvu se společností Syco Music, dceřinou firmou Sony Music.
V X-Factoru se nejdříve snažili uspět jako jednotlivci, ale na bootcampu je Nicole Scherzinger, Simon Cowell a Louis Walsh dali dohromady a skupina postoupila do domu porotců. Zde zazpívali píseň Torn a postoupili do semifinálových kol. V těch postupně zazpívali písně Viva la Vida od skupiny Coldplay, My Life Would Suck without You od Kelly Clarkson, Nobody Knows od Pink,Total Eclipse of the Heart od Bonnie Tyler, Kids in America od Kim Wilde, The Way You Look Tonight od Eltona Johna, All You Need Is Love od The Beatles, Summer of 69 od Bryana Adamse, You Are So Beautiful od Joa Cockera, ' Only Girl in the World odRihanny, Chasing Cars od Snow Patrol, Your Song od Eltona Johna, She's the One (s Robbiem Williamsem) a opět Torn odNatalie Imbruglie.
Od prosince 2011 do července 2012 absolvovali turné Up All Night Tour, jehož koncerty se odehrály ve Spojeném království, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu, USA, Kanadě a Mexiku. V únoru a březnu vystupovali společně se Big Time Rush na jejich americkém turné Better with U Tour. Od února 2013 bude probíhat jejich samostatné druhé turné, One Direction 2013 World Tour.
V roce 2012 vyhráli s písní What Makes You Beautiful cenu BRIT AWARD za nejlepší britský singl.
Vydali dvě knihy Forever Young a Dare to Dream.
Hostovali v seriálu iCarly v epizodě iGo One Direction (6. série, díl 96) a objevili se také v show Saturday Night Live (série 37, díl 720). Dvakrát se objevili v show Alan Carr Chatty Man.

Cheating

15. října 2013 v 16:17 songy ♥


smutek obrázky

14. října 2013 v 18:08 tak různě

největší smutek mého života :,((((((((((

14. října 2013 v 18:02 můj deníček ☺
nikdy jsem nevěděla jaké to je, když vám odejde člověk na kterém vám strašně záleží a za nic na světě by jste ho nevyměnili. a teď jsem to poznala! je to strašné a hrozné. v sobotu jsem brečela na tolik, že mě od toho bolely spánkové kosti a večer jsem si musela dát tabletku abych vůbec usnula. pláč nešel zastavit, ikdyž už jsem brečet nechtěla. posmrkala jsem spoustu balíčků kapesníků a bědovala jsem. cítím se jako bych ztratila kousek sebe a strašně mě to mrzí. že už nebude žádná sranda jako byla dvanáct roků. v pátek brzy ráno šla babička na sraz kamarádek a vrátila se až večer. od té doby co se rodiče rozešli už každý z nás dvou chodí na jinou školu a každý z nás bydlí jinde. babička ráno vstala a Gabriela vypravila do školy. když jsem se vracela ze školy, tak začalo být strašně škaredě a celý svět se mi zdál být šedší. měla jsem pocit, že je to nějáké znamení a Gabriel se začal najednou ztrácet z mých myšlenek. když jsem došla domů, tak jsem mu chtěla zavolat jak to bez babičky zvládá. vytočila jsem jeho číslo, ale nikdo se mi neozýval. pak jsem to zkusila v podvečer a zase nic. přitom měl mobil zaplý a nebral mi to. to se mi ještě nikdy nestalo. tak jsem mu pak zavolala večer a stále to nebral. venku byla bouřka a temno. já si už vážně řekla: něco není v pořádku! tak jsem si vzala pláštěnku a chtěla zaním zajet vlakem. jenomže mamka mě zastavila a řekla: nikam nechoď! venku je už tma, prší a nebezpečí číhá všude. já povídám: ale já mám strach o bráchu. mamka řekla: ale prosimtě, babička už je určitě doma a Gabrielovi není pět roků aby ses o něho strachovala. já povídám: ale celý den mi nebere telefon a přitom ho má zaplý. mamka řekla: teď nic řešit nebudeme. už je pozdě a jdi spát. zítra jak už máme od pondělí naplánováno budeme dělat spolu bramborový salát s řízkem který tak zbožňuješ. já si šla teda lehnout a spalo se mi překvapivě úplně dobře. když jsem se ráno vzbudila, tak bylo už deset hodin. šla jsem za mamkou která vařila klasické kuře s bramborama a byla hodně smutná. já povídám udiveně: proč jsi mě nezavolala na pomáhání s tím bramborovým salátem a jaktože děláš tak klasické jídlo? mamka řekla smutně: na nic takového nemám náladu, neboť mám pro tebe velice špatnou zprávu Lenko. já povídám: já to radši ani nechci vědět. mamka: tak chceš nebo nechceš? já: tak jí řekni. mamka řekla: Gabriel umřel. babička se vrátila večer dmů a slyšela téct sprchu. tak ho nechala, ale to sprchování nebralo konce. tak vkročila do koupelny a řekla: Gabíčku, už toho nech, je to nehygienické. ale pak zjistila že Gabriel leží ve sprše úplně všeho zbavený a že nedýchá. zjistilo se, že se mu v mozku ucpala nějáká céva a do vteřiny bylo po něm a kromě toho se ještě praštil o stěnu. já jsem tomu nemohla uvěřit a ze začátku se mi vybavilo pořekadlo každý jednou umře. tak jsem řekla: ahoj Gábíčku bylo mi s tebou dobře. ale hned poté jsem začala co nejvíc plakat a nemohla jsem přestat a řekla jsem: t-to radši sestra Eva měla umřít, než taková čistá duše. mamka řekla: jen se vybreč, čas hojí rány. já si nemohla ani pustit žádnou veselou písničku, protože mě všechny připomínají zážitky s Gabrielem. celý den jsem teda brečela a Gabriel mi chybí strašně moc. všechny sešity do kterých jsme společně kreslili jsem musela s pláčem vyhodit do kontejnéru, neboť po něm nechci mít žádné připomínky. to že jsem se těšila na to, že budu mít svůj pokoj tak to beru zpátky. teď bych s ním klidně spávala i na jedné posteli v plavkách, jenom aby byl mezi námi. chybí mi jeho zlatá vyzáž a především jeho zlaté srdce. už nebudeme hrát hry kdo déle vydrží nemrknout. chybí mi časy kdy ještě mrkal, mluvil, smál se, chodil a běhal. druhý den mě vzali moje nejstarší sestry Bronislava a Dominika někam za zábavou a popřály upřímnou soustrast a řekly: pamatuj, Gabriel tu pořád s tebou je a bude. ale já i přes to všechno brečela. byli jsme se i podívat na hřbitově ale já se spíš dívala na obláčky. když jsme byli na obědě v KFC, tak tam začala hrát tato písnička, která mi ho připoměla a já musela posmrkat všechny ubrousky:http://www.youtube.com/watch?v=WAhCnX7aAuk. naposledy jsme se my dva potkali v papírnictví kde jsme si nevíme proč podali ruku na uvítanou. a teď to bylo tak dobře. snad je to symbol toho, že jednou budeme na obláčku spolu. takže milý brácho Gabriele, počkej na mě. jednou zestárnu a budeme tam spolu až na věčnost. mého tátu Gabrielovo úmrtí vůbec nepřekvapilo, protože věděl že od té doby co si ho babička vzala k sobě už nebyl tak veselý. spíš skleslý a bledý. míval často i horečky a střevní chřipky. ale to už je jedno. odešel pod kytičky, měl život před sebou a ani z kousku si nezasloužil zemřít. třetí den mě mamka oznámila že se její jedné kamarádce narodil kluk, co se jmenoval úplně stejně. a já povídám se slzami v očích: a co je mi po tom?! mamka řekla: jenom tak. aby jsi věděla že každý den se někdo narodí a někdo zase umře. já povídám: to je jedno. ať se ten cizí kluk jmenuje jak chce. můj brácha Gabriel byl jedinečný. jiný se již nikdy nenarodí a nikdy nebude.PlačícíPlačícíPlačícíPlačícíPlačícíPlačícíPlačícíPlačícíPlačící tato písnička mi připomíná ten osudný den: http://www.youtube.com/watch?v=5qRJIBtbc2c. a tato bude platit celý život a moje rána v srdci zůstane navždy. : http://www.youtube.com/watch?v=3-bOPrplImA.