největší smutek mého života :,((((((((((

14. října 2013 v 18:02 |  můj deníček ☺
nikdy jsem nevěděla jaké to je, když vám odejde člověk na kterém vám strašně záleží a za nic na světě by jste ho nevyměnili. a teď jsem to poznala! je to strašné a hrozné. v sobotu jsem brečela na tolik, že mě od toho bolely spánkové kosti a večer jsem si musela dát tabletku abych vůbec usnula. pláč nešel zastavit, ikdyž už jsem brečet nechtěla. posmrkala jsem spoustu balíčků kapesníků a bědovala jsem. cítím se jako bych ztratila kousek sebe a strašně mě to mrzí. že už nebude žádná sranda jako byla dvanáct roků. v pátek brzy ráno šla babička na sraz kamarádek a vrátila se až večer. od té doby co se rodiče rozešli už každý z nás dvou chodí na jinou školu a každý z nás bydlí jinde. babička ráno vstala a Gabriela vypravila do školy. když jsem se vracela ze školy, tak začalo být strašně škaredě a celý svět se mi zdál být šedší. měla jsem pocit, že je to nějáké znamení a Gabriel se začal najednou ztrácet z mých myšlenek. když jsem došla domů, tak jsem mu chtěla zavolat jak to bez babičky zvládá. vytočila jsem jeho číslo, ale nikdo se mi neozýval. pak jsem to zkusila v podvečer a zase nic. přitom měl mobil zaplý a nebral mi to. to se mi ještě nikdy nestalo. tak jsem mu pak zavolala večer a stále to nebral. venku byla bouřka a temno. já si už vážně řekla: něco není v pořádku! tak jsem si vzala pláštěnku a chtěla zaním zajet vlakem. jenomže mamka mě zastavila a řekla: nikam nechoď! venku je už tma, prší a nebezpečí číhá všude. já povídám: ale já mám strach o bráchu. mamka řekla: ale prosimtě, babička už je určitě doma a Gabrielovi není pět roků aby ses o něho strachovala. já povídám: ale celý den mi nebere telefon a přitom ho má zaplý. mamka řekla: teď nic řešit nebudeme. už je pozdě a jdi spát. zítra jak už máme od pondělí naplánováno budeme dělat spolu bramborový salát s řízkem který tak zbožňuješ. já si šla teda lehnout a spalo se mi překvapivě úplně dobře. když jsem se ráno vzbudila, tak bylo už deset hodin. šla jsem za mamkou která vařila klasické kuře s bramborama a byla hodně smutná. já povídám udiveně: proč jsi mě nezavolala na pomáhání s tím bramborovým salátem a jaktože děláš tak klasické jídlo? mamka řekla smutně: na nic takového nemám náladu, neboť mám pro tebe velice špatnou zprávu Lenko. já povídám: já to radši ani nechci vědět. mamka: tak chceš nebo nechceš? já: tak jí řekni. mamka řekla: Gabriel umřel. babička se vrátila večer dmů a slyšela téct sprchu. tak ho nechala, ale to sprchování nebralo konce. tak vkročila do koupelny a řekla: Gabíčku, už toho nech, je to nehygienické. ale pak zjistila že Gabriel leží ve sprše úplně všeho zbavený a že nedýchá. zjistilo se, že se mu v mozku ucpala nějáká céva a do vteřiny bylo po něm a kromě toho se ještě praštil o stěnu. já jsem tomu nemohla uvěřit a ze začátku se mi vybavilo pořekadlo každý jednou umře. tak jsem řekla: ahoj Gábíčku bylo mi s tebou dobře. ale hned poté jsem začala co nejvíc plakat a nemohla jsem přestat a řekla jsem: t-to radši sestra Eva měla umřít, než taková čistá duše. mamka řekla: jen se vybreč, čas hojí rány. já si nemohla ani pustit žádnou veselou písničku, protože mě všechny připomínají zážitky s Gabrielem. celý den jsem teda brečela a Gabriel mi chybí strašně moc. všechny sešity do kterých jsme společně kreslili jsem musela s pláčem vyhodit do kontejnéru, neboť po něm nechci mít žádné připomínky. to že jsem se těšila na to, že budu mít svůj pokoj tak to beru zpátky. teď bych s ním klidně spávala i na jedné posteli v plavkách, jenom aby byl mezi námi. chybí mi jeho zlatá vyzáž a především jeho zlaté srdce. už nebudeme hrát hry kdo déle vydrží nemrknout. chybí mi časy kdy ještě mrkal, mluvil, smál se, chodil a běhal. druhý den mě vzali moje nejstarší sestry Bronislava a Dominika někam za zábavou a popřály upřímnou soustrast a řekly: pamatuj, Gabriel tu pořád s tebou je a bude. ale já i přes to všechno brečela. byli jsme se i podívat na hřbitově ale já se spíš dívala na obláčky. když jsme byli na obědě v KFC, tak tam začala hrát tato písnička, která mi ho připoměla a já musela posmrkat všechny ubrousky:http://www.youtube.com/watch?v=WAhCnX7aAuk. naposledy jsme se my dva potkali v papírnictví kde jsme si nevíme proč podali ruku na uvítanou. a teď to bylo tak dobře. snad je to symbol toho, že jednou budeme na obláčku spolu. takže milý brácho Gabriele, počkej na mě. jednou zestárnu a budeme tam spolu až na věčnost. mého tátu Gabrielovo úmrtí vůbec nepřekvapilo, protože věděl že od té doby co si ho babička vzala k sobě už nebyl tak veselý. spíš skleslý a bledý. míval často i horečky a střevní chřipky. ale to už je jedno. odešel pod kytičky, měl život před sebou a ani z kousku si nezasloužil zemřít. třetí den mě mamka oznámila že se její jedné kamarádce narodil kluk, co se jmenoval úplně stejně. a já povídám se slzami v očích: a co je mi po tom?! mamka řekla: jenom tak. aby jsi věděla že každý den se někdo narodí a někdo zase umře. já povídám: to je jedno. ať se ten cizí kluk jmenuje jak chce. můj brácha Gabriel byl jedinečný. jiný se již nikdy nenarodí a nikdy nebude.PlačícíPlačícíPlačícíPlačícíPlačícíPlačícíPlačícíPlačícíPlačící tato písnička mi připomíná ten osudný den: http://www.youtube.com/watch?v=5qRJIBtbc2c. a tato bude platit celý život a moje rána v srdci zůstane navždy. : http://www.youtube.com/watch?v=3-bOPrplImA.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristyna Kristyna | Web | 17. října 2013 v 19:16 | Reagovat

Ze zkušenosti vím, že tohle všechno je lepší přečkat v klidu a tichu, když si k tomu pustím písničku hned mám mnohem horší pocit a pak tu hudbu nenávidím, protože mi to pořád dokola připomíná... Je mi hrozně líto co se stalo a jediné co můžu říct je že to přebolí (možná to bude trvat dlouho ale začne se to vytrácet a zase se bude krásně smát :D) Já vždy nemám ráda když někomu řekne co se mi stalo a on jen Upřímná soustrast Mrzí mě to! Já vím je to ustálená fráze, ale není to od srdce, jako by ho to nezajímalo a přitom pro mě to teď znamená úplně všechno. Smrt k nám patří už od nepaměti a její nejsilnější zbraní je, že příjde a my nevíme kdy. Někdo na ní čeká jiný se jí vyhýbá. Ona si každého jednou najde a je jen na nás co do té doby budeme dělat. A pokud umře někdo nám drahý, nejlepší co pro něj můžeme udělat je v dobrém vzpomínat :D Když se říká, že brečením nic nezpravíš, není to pravda ty slzy ti aspoň z části vyhojí rány na srdci :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama